První pokus o rozmnožení nártounů filipínských v ochranářském centru projektu Tarsius

Obrázek2V Bilaru na ostrově Bohol se nám podařilo za velikého úsilí všech zúčastněných a podpory několika našich i mezinárodních organizací vybudovat ochranářské centrum pro nártouny filipínské, které zahrnuje také chovnou voliéru. Nártouni nebyli dosud úspěšně chováni v žádné ze zoologických zahrad a vzhledem k tomu, že volně žijící populace nadále ubývá, pokusili jsme se právě v našem centru o vytvoření záložní chovné skupiny. V roce 2014 a 2015 jsme získali první pár. Sameček Julius a samička Nina se mají čile k světu a vše nasvědčuje tomu, že se u nás mají dobře, což už samo o sobě je významný úspěch, neboť nártouni ve špatných podmínkách umírají velmi záhy. Rozmnožování nártounu je sezónní, období páření spadá do našeho podzimu. Proto jsme oba nártouny během října spojili. Vše proběhlo úspěšně a pozorovali jsme páření. Nina nás však nechala docela dlouho na pochybách, zda je opravdu březí. Pravidelné vážení odhalilo začátkem roku poměrně značný přírůstek váhy a také pohmatem bylo cítit rostoucí mládě v jejím bříšku. Nastal tak dlouho očekávaný okamžik, kdy se mělo narodit první mládě v našem centru. Termín porodu jsme podle dostupných zdrojů a informací z volné přírody stanovili na konec dubna. A opravdu, v druhé polovině dubna se již Nina zdála neklidná a dokonce změnila během dne své spací místo, což jsme předtím nepozorovali. Jednoho večera jsme ji našli na zemi, velmi neklidnou. Bylo to jasné znamení, že den D se blíží. Ve voliéře jsme instalovali kamery s nočním viděním a rozhodli se ji více nerušit. Opravdu, další den ráno jsme ji našli s mládětem v náručí. Byl to velmi významný úspěch a velmi důležitý krok v našem snažení. Hned první pár a jejich první páření bylo úspěšné a po půl roce březosti jsme se mohli radovat z mláděte. Večer, kdy se nártouni probouzí, samice čile volala a vše se zdálo být na dobré cestě. Do voliéry ani její blízkosti jsme však raději nevstupovali. Naše radost ale netrvala dlouho, následujícího večera bylo mládě nalezeno mrtvé, na zemi pod spacím místem. Příčinu úmrtí bohužel neznáme. Je těžké podle několika málo záznamů z kamery vyhodnotit, zda se mládě již mrtvé narodilo a Nina ho den a noc opatrovala nebo zahynulo až druhý den po porodu. Ze záznamu je patrné, že mládě bylo noc po porodu již mrtvé a Nina ho nosila a i další noc vokalizovala, jako by mládě volala, což jsem pozorovala také u volně žijící samice, která přišla o své mládě patrně vinou predátora.

Nemusím zdůrazňovat, jak velmi nás tato situace mrzí, vše se zdálo být na dobré cestě. Nutno ovšem zdůraznit, že jsme věděli, do jak obtížného počinu se pouštíme a že rozmnožené nártounů bude opravdu oříšek. Z nártounů narozených v minulosti v zoologických zahradách více než polovina zemřela během nebo den po porodu, tak jako v našem případě. Bohužel, tentokrát nám to nevyšlo. Další období páření bude zase v říjnu, proto nás další pokus o potomka čeká až příští rok. Je to běh na dlouhou trať, ale stále věříme, že budeme úspěšní.

Text a foto: Milada Řeháková, Tarsius z.s. & Zoo Ústí nad Labem

tarsier enclosure2

Komentáře nejsou povoleny.